Před koncem roku jsem často jezdil do Poličky.

Neznal jsem to místo, jenom kdysi nám nějaký učitel říkal, že se tam narodil skladatel Bohuslav Martinů.

Dnes vím, že Martinů se narodil ve věži velkého kostela, kde jeho rodina bydlela, že tam mají rybník, hradby, na náměstí starou hospodu s klenutým stropem a taky tam vaří dobré pivo…A toho Bohuslava jsem taky už slyšel, ale že bych ho znal, to bohužel ještě nemůžu tvrdit. Ještě jsem si ho pro sebe neobjevil, nezapamatoval, ale to, co jsem mohl slyšet, se mi líbilo.

Jednou, když už mě omrzela pořád stejná cesta domů, jsem to vzal někde doprava na malou cestu a uviděl uprostřed polí kříž. Kdysi tam asi vedla cesta, dnes se tam bez pořádných galoší nikdo nedostane….

 Vyrazil jsem dál směrem, kde jsem tušil Olomouc, nebo třeba Brno, údolím říčky Svitavy s pocity objevitele a náhle se u jakési čím dál užší cestičky vynořilo tohle…

Pobořená kaple, někdo se ji přesto snaží opravit….Zvláštní místo, nečekané, tiché, opuštěné, ale kůlna na nářadí mi dávala naději, že to znovu třeba jednou ožije. Přál bych si to..

A tak jsem nasedl a jel dál, ten den jsem se našel někde u Prostějova, chytil se dálnice a domů. Musel jsem, auto bylo služební, ale moc se mi nechtělo..