Václav Havel zemřel…..

Viděl jsem včera záznam, když se naposled vítal se svým přítelem Jeho svatostí Dalajlámou. Nemohl jsem se ubránit slzám….je dobře, že ještě stihl přijel, prý se okamžitě rozhodl navštívit Českou republiku, i když se očekávalo delší jednání o termínu návštěvy.

Havel pro mě byl borec, jakých není mnoho. Ještě více jsem však obdivoval jeho první ženu Olgu, bez ní a její podpory by to nemohl být on…Myslím si ale, že nám pořád nedochází, jak těžší by to mohlo být, kdybychom ho neměli v čele státu, jeho prestiže a úcty, co požíval za hranicemi. Lidé nezapomněli, ty davy včera na Václaváku mi daly trochu naděje, že snad ještě ideály mezi lidmi žijí….V době, kdy je všechno relativní a přijatelné je jen to, co přinese zisk, je to pro mě dobrá zpráva.

Jsem moc rád, že jsem byl při tom, když jsme dostali šanci být svobodnými lidmi. Ať už dneska máme blbou náladu a všechno se nám zdá špatně, přesto bych neměnil ani náhodou…Vzpomínám si, když jsme stávkovali, jak moc jsem tomu mužíčkovi, co působil trochu legračně a bezbranně, fandil. Nešlo mu nedržet palce…

Myslím, že disent je stále nedoceněný fenomén, tak různorodý a pestrý, bylo to životodárné podhoubí….Škoda, že už tito lidé odcházejí, někteří příliš brzy.