Ráno jsem si zajel na svůj oblíbený potok. Venku bylo mlhavo a Radhošť byl v mracích. V plánu byly nějaké mlžky na potoku, ale vše dopadlo jinak.

Po cestě jsem ještě nabral kolegu Tihise a už jsme fičeli ospalým údolím vzhůru. Po cestě jsme pozorovali pěkné mlžky válející se po lesích a zkze ně pomalu vstávající slunce. Ale když jsme dojeli k potoku bylo kouzlo pryč. Mlhy zůstaly dole v údolích a nahoře bylo čisto a nebe modré. V první chvíli jsme chěli sjet dolů do údolí, ale co kdyby už i tam byly mlhy rozptýleny v záři nastupujícího dne. Tak jsem se vydali vzhůru do kopců.

Došli jsme k malým vodopádkům a rozdělali vercajk, že si nafotíme rozpuštěné vlasy tekoucího potoka. Jenže já najednou uviděl na kamínku malinkého mloka. Tak malého jsem ještě neviděl, měl snad 4cm, takové mločí mimčo. Měl jsem nasazenou širokou 20mm, nachystanou na potok, tak už jsem ji tam nechal a začal rychle fotit, než mločík zmizí z kamene pod listí. Tihise jsem nechal máchat v potoku a vydal se podél potoka výše. Narazil jsem ještě na tři kousky, ale už samé velké jedince. Ti byli ještě asi ztuhlí, protože vytrvale seděli na místě a nechali se fotit. Hlavně jedne kousek na kameni pod vodopádkem.