Vstávat po páté hodině ráno v sobotu, po pracovním týdnu, je pro mě dost kruté. Minulou sobotu jsem ale tak brzkého budíčku nelitovala.

Nejdřív to nevypadalo nic moc, u nás lehce mlhavo, po příjezdu do ValMezu úplně šedo. Po chvilce rozhodování jsme se vydali na Lhoty a tam se děly věci. Nejdříve jsme vjeli do úplného mléka a viděla jsem jen na pár metrů před sebe. Pak jakoby mlhu někdo ukrojil a byla jsem ve slunečném ránu s modrou oblohou a pak zase vjezd do mlhy. Zajela jsem k javoru, který jsem od zaparkovaného auta vůbec neviděla. Přes kopec se během hodiny několikrát převalila mlha, lehký opar, slunce. Do toho tam nad posečenou loukou kroužily poštolky. No bylo se na co dívat….